ZTO

20. října 2014 v 0:48 | bibo |  Akce...
ZTO - zavírání Tiché Orlice. ....... a protože je stará pravda že: pachatel se vrací na místo činu, rozhodli jsme se někteří, naplnit toto staré pravidlo a zúčastnit se také, této věhlasné akce. Usmívající se Leč, to by nebyl Bibo a Toncek, aby i tahle, zdánlivě banální situace, nedostala alespoň maličký punc vyjímečnosti. Mrkající A proto: V pátek, 17.10.2014 vydali jsme se, zcela neočekávaně, o cca hodinu později než celá Orlovská delegace, do "města vody" (Ústí nad Orlicí), abychom naprosto nečekaně, pod rouškou tmy, pronikli z nádraží do restaurace Mendrik, kde už všechno začalo.Řekněme, že jsme se dost obávali našeho předčasného prozrazení, protože Bajda má zvědy všude Kamarádi. Jenže naše mimikry byly, zdá se, dokonalé. Mrkající A tak se stalo, že po mnoha nejrůznějších složitostech, jakými jsou třeba, zapůjčená Pálava (pro případ potřeby), přivázaná na můj batoh, který rázem nabyl na váze o asi 20 kg, k tomu dvě pádla, pořízená z téhož důvodu, k tomu moje kytara či kontrabas, který je na cestování jakkoliv, docela nepraktický. Usmívající se To všechno ovšem stálo za to, čeho jsme se dočkali na místě konání večírku a k tomu před lidma, které máme tak rádi. Překvapení připadlo nám maximální. Zábava v plném proudu, hostitelé i hosté již dávno opustili myšlenku, že bychom se třeba mohli ješte dostavit. A v tom ....... Bibo s Kolouškem, opatřeni Paďouřím transparentem, vtrhli do útrob podniku a způsobili značný rozsuch. Smějící se Nic hezčího nás v tu chvíli nemohlo ani potkat naši milí. Vítání nebere konce. Však jsme to taky patřičně oslavili. Nerozhodný
Sobota pak naplánovaná jako z filmu. Počasí, značka ideál a trasa po vodě výborná, jelikož jsme historicky poprvé jeli už z Letohradu a to opravdu stálo za to. Přes krátkou návštěvu na letním sídle rodiny Bajdů, dorazili jsme do Cakle, abychom zde naši - Vaši Tichou, pro letošek uzamkli rukou Jarouškovou.
Je to opravdu krásný pocit, být součástí tak významné akce ve vodáckém kalendáři, jakou je ZTO - zavírání Tiché Orlice. Těšíme se na některou další. Děkujeme Miláčci. Děkujeme.
bibo
 

Finále

20. prosince 2013 v 15:16 | bibo |  Akce...

Na každém konci je krásné to, že něco Nového začíná……

Naši drahoušci,
nadchází ten okamžik, o němž jsme se již snažili hovořit na našem večírku, ale nebyli jsme, jak se zdálo, mnohými dostatečně vyslyšeni. Nezbývá, než definovat tuhle novou, vzniklou situaci, oficiální cestou a to formou Paďouřího prohlášení. Proto slyšte: po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodli, že:
31.12.2013 ukončí po 20 letech účinkování kapela Paďouři své působení.
Věřte mi naši milí, že jsem za ta léta nikdy nepsal pitomější článek, než je tento. Ale i k tomu jednou muselo dojít. Čas trošku ohlodal a svým způsobem i otupil naše "muzikantské hrany" a my bychom se nikdy nechtěli dočkat jakéhokoliv zneuctění dobrého jména kapely, která byla naší druhou rodinou. Odcházíme proto ze scény, doufáme, se vztyčenou hlavou.
Na druhou stranu jsme ovšem nevýslovně pyšni na to, co všechno za námi zůstalo. Mám tím na mysli plno skvělých zážitků, hordu spokojených posluchačů a co je pro nás nejcennější, armádu přátel a nejlepších kamarádů, které nám kdy osud postavil do cesty. Děkujeme za ně.
Pevně věříme, že s těmi nejbližšími se budeme mít možnost, čas od času kdesi potkat a ti ostatní na nás snad úplně nezapomenou. Jsme Vám vděčni za Vaši letitou přízeň a podporu. Bylo nám ctí pro Vás hrát.
Děkujeme
PAĎOUŘI


Tichá je zamčená

7. listopadu 2013 v 18:45 | bibo |  Akce...
Kamarádi, přátelé,

jak už sám nadpis napověděl, podařilo se nám za Vaší vydatné pomoci, opět spoluvykonat to, čehož jsme účastni každoročně touhle dobou. Poklidnou říčku Tichou Orlici jsme skutečně uzamkli a odevzdali ji do ruk paní zimy, která jistě bude vědět, jak s ní naložit, aby nám ji zase na jaře, už odpočatou vrátila. Usmívající se
S poněkud delším zpožděním, rozhodl jsem se skromě okomentovat naše - Vaše učinkování a tak mi prosím odpusťte, kdybych si náhodou na všechno nevzpoměl. To víte, roky jsou tady. Nerozhodný
Na konec, kdybych okopíroval loňské naše počínání na této akci, dalo by se to s malými korekcemi snad i použít pro letošní ročník, ale to by nebylo originální. Tím jsem jen ve skratce chtěl dokázat, že většina věcí, se až na malé výjimky ( k tomu se dostanu) rok od roku nemění. Mrkající Mám na mysli, : páteční dobrodružnou cestu vlakem z Ostravy za doprovodu našich přátel vodáků a bohužel i některých věčně otravných náhodných spolucestujících, kteří mají tolik drzosti, aby si dovolili kritizovat naše hudební těleso, tu více, tu méně střízlivé,Úžasný originální, krátké, muzikantsky vysoce hodnocené, "rychlovystoupení" na nádraží v České Třebové, jedinečný uvítací výbor v Ústí nad Orlicí, Úžasný nadstandartní ubytovací prostory v útrobách tělocvičny, dokonalé flámovací zázemí se světovým názvem MENDRIK. Úžasný Ano ano, dalo by se říct, že akce jsou si bodobny jako vejce vejci. Ovšem to bychom nesměli znát Bajdu. Na letošní podzim si ten holomek připravil další ze svých překvapení a tím nebylo kamarádi nic jiného než POČASÍ. Luxus nad luxus nesmí zůstat promlčen. Už dlouho mi a myslím že i nám všem ostatním nebylo dopřáno koupat se v řece bez použití prezervativních neoprenů. Mrkající To jsem si skutečně užil. Nejsem sice zcela přesvědčen, zda moje potěšení sdíleli i ostatní členové flotily a mé lodi především, ale řečeno slovy klasika, "nebyl na vodě ten, kdo se i s lodí nekoupal v řece" Smějící se.Ale to jsem trošku předběhl tok událostí. Ale i tak jsme se pomaloučku nenápadně přesunuli do soboty. Most v nebíčku (zasvěcení vědí, že se nejda o úryvek z Bible, nýbrž startovní dok, pod kterým se na vodu spouštějí lodě.) se i tentokrát prohýbal pod množstvím vodochtělů a jiných obdivovatelů našeho počínání. V poklidu si plujeme a užíváme teplého počasí, které jako ukolébalo naši ostražitost či co ...... Až pak najednou adrenalin jak má být.Překvapený Hudební posádka (Uďa a Jiřík ) , která se může již po léta pyšnit velezkušeným zadákem, vodákem s velkým " V " , jistotou mezi jistotami, reprezentantem našich vod, který převáží v nejtěžších úsecích každé řeky lodě peřejemi méně zkušeným posádkám, které pak hrůzou ani nedýchájí a napjatě sledují, jak to celé dopadne, tak tato posádka přátelé, si dovolila v jednom nervydrásajícím místě, které bych přirovnal asi tak k zrádné vlnce v dětském bazénku, UTOPIT NAŠE KONCERTNÍ HOUSLE !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Křičící Srdce se nám všem na chvíli zastavila. Ale jak vidno i tohle se může stát. Prý klacek ........ NerozhodnýNerozhodnýSmějící se Však se s ním Uďa taky vláčel celou cestu až domů. Prý na památku ...... Smějící seSmějící se No jo no. Ale co, Uďa živ a zdráv a Jiřík taky. Buřinku stihli ulovit a housle, mimo jiné poprvé za svou existenci umyté, či jinak opečované, hrajou jak z "praku".Smějící se Všechno zlé je k něčemu dobré asi. Dál už se po řece nestalo skoro nic mimořádného, co by vyžadovalo zvláštní pozornost. Až na pár drobných kolizí na jezu v Cakli, či nedobrovolného koupání šťastných nováčků v některých lodích. Smějící seÚžasný
Večírek je po takové akci vlastě už jen jediným logickým vyústěním všeho, co jsme ten den zažili. Bavili jsme se přátelé a s dobrým pocitem hezky využitého víkendu jsme se i s několika málo bacily, vydali do rodné, Moravské hroudy. Pomineme - li lekhé komplikace s mým vozem, na cestě z Ostravy do Frýdku - Místku, kdy část cesty byli jsme nuceni absolvovat potupně na laně za jiným potahem, vrátili jsme se ralativně bez úhony a jen trošičku pomačkaní. Nezbývá mi, než tradičně poděkovat hostitelům a organizátorům v jednom a s pocitem dobře vykonané "práce" konstatovat že, zase někdy na vodě kamarádi AHOJ.
Váš bibo

Další články


Kam dál

Reklama